Co děláme celý den?

Zvu vás na návštěvu do jednoho z našich "domácích" dnů, tentokrát 20. srpna 2019. Pokusila jsem se zachytit alespoň některé rozhovory, ze kterých se skládá velká část našeho společného času.

Jako první dnes vstává tatínek. Během obstarávání hospodářství se k němu přidává pětiletý syn. Společně krájí jablka a čtou si knihu o zvířatech. Syn nadšeně recituje tatínkovi své dvě současně nejoblíbenější básničky - Krtek a zajíček a Krtek a potopa (dělá to teď několikrát denně). Už je vzhůru i devítiletý syn a jde vybrat vajíčka. Mezitím vstanu já a nejmladší z bratrů, všichni se sejdeme ve venkovní kuchyni, a zatímco tatínek vaří snídani, čteme si s kluky knížku Myši patří do nebe. Během jídla nám nejstarší popisuje pokus s třením vlasů o balonek. Bavíme se o statické elektřině a o magnetických pólech. Co nevím, googlím na mobilu. 

Tatínek umývá nádobí ve venkovní kuchyni a chystá rekonstrukci kuchyně v domě. Vybalujeme batohy (včera jsme se vrátili ze čtyřdenního výletu) a uklízíme nepořádek, který tu na nás čekal. Bratři si chvíli čtou komiks Anča a Pepík. Nejmladší se raduje, že se mu podařilo na stromě vylézt o větev výš.

Sklízíme s dětmi ze zahrady zeleninu a připravujeme oběd. Mladší kluci chtějí krájet mrkev, nejstarší strouhá okurky na salát. Tatínek pokračuje s různými pracemi kolem domu. Řeším s dětmi spor o kolo.

Bratři najdou v zahradě pavouka a chtějí o něm natočit přírodovědný dokument po vzoru jejich oblíbené Zázračné planety. Podle atlasu určují druh, nejstarší si zapisuje české a latinské jméno na papír. Hledají vhodnou pavučinu. Nejmladšího to přestává bavit a chce se dívat na počítači na krtečka. Pouštím mu díl, který si vybere, a přidávám do seznamu přehrávání naši oblíbenou anglickou pohádku. Volají mě dokumentaristi, že mají problém s natáčením. Domluvíme se, že já budu za kamerou a oni před. Točíme. Bratři se snaží natočit lov a cpou pavoukovi kněžici. Pavouk nechce a utíká pryč. Asi je moc tvrdá. Kluci sledují jednotlivé natočené pokusy mezi společnými záchvaty smíchu a pak jdou hledat další pavouky.

Nejmladší syn zatím našel propisku a skoro celý se s ní pomaloval. Nadšeně mi ukazuje obrázky a vysvětluje, co je velryba a co krokodýl. Odbíhám od míchání, abych ho jistila na prolézačkách a při chůzi po kládě, nebo abych se podívala, co mi chce ukázat. Chvíli si prohlíží knížky.

U oběda si chceme vytáhnout ze skleničky jednu otázku na povídání, ale nemůžeme skleničku najít, tak si otázky vymýšlíme. Při pohledu na pomalované nohy nejmladšího syna mě napadá "Kdyby sis mohl nechat něco vytetovat, co by vydrželo jeden rok, co by to bylo a proč?". Odpovědi jsou úžasné! ♥

Prostřední syn se ptá, co z toho bude mít, když sní čočku. Bavíme se o tom, k čemu jsou v našem těle potřeba bílkoviny, a že je můžeme získat třeba z ořechů. Syn si vzpomene, že na ně mám alergii. Připomínáme si, co je to alergie.
Než se všichni rozutečou, ještě si přečteme jednu dobrou zprávu: co se ve světě povedlo za rok 2018.

Nejstarší s prostředním vyráží na sběr dalších pavouků. Umývám nádobí, zatímco nejmladší pokračuje v kreslení (tentokrát na papír), a povídá si se mnou o tom, jak moc se těší na chystanou návštěvu kamarádů. Chvíli něco kutí na pískovišti a hraje si s prostředním bratrem v domečku na stromě. Řešíme spor o domeček na stromě. 

Děti odchází s tatínkem k potoku, kde si stavějí z naneseného písku, vyrábějí lodičky z ořechových skořápek, jezdí na kánoi, loví ryby do kbelíku a zase je pouští. Objevují také několik raků, snaží se je chytit tak, aby je neštípli, zkoumají je a řeší, zda rak dýchá žábrami a jak dlouho by vydržel na vzduchu. Dávají tatínkovi hádat, na jakou písničku zrovna myslí, napovídají klíčovými slovy a vyťukáváním rytmu dřívky. Nejmladší syn se vrací za mnou. Zatímco dokončuji rozdělanou práci, "čte" svou verzi knížky O jabloňce. Je to lepší než originál, takže nechávám práce a poslouchám.

Ostatní se vrací s košíkem plným hub a dva nejstarší v zápalu vyráží sbírat houby ještě na přilehlou louku. 
Po návratu houby krájí, snažíme se u toho pokračovat v rozečtené knížce Slyšíš, jak mluví stromy, ale nejmladší chce radši Tam, kde žijí divočiny. Domluvíme se, že stromy necháme na jindy a čtu. Některé věty se mi nelíbí ("maminka poslala Maxe bez večeře spát"), tak si místo nich vymýšlím jiné. Děti znají originál z tatínkova čtení, smějí se a bavíme se o tom, co se v knížce líbí a nelíbí jim, a jak to měli maminka s Maxem vyřešit. Kluci si vzpomenou na slunečnice, které si vypěstovali, vybírají z nich semínka a spolu s ječmenem je sypají slepicím.

Tatínek seče trávu, kluci ji hrabou, nakládají a odváží do ohrady kozám. Připravují večerní svícení UV světlem a pozorování hmyzu, ale začíná pršet. Měníme plány, smažíme houby a sledujeme divadlo, které pro nás děti hrají. Po představení se chvíli dívají na film Malý princ. Prostřední si vybírá písničku k čištění zubů. Před usnutím se mě ptá, jaké jsou druhy cukrů. Povídáme si, které cukry co obsahuje, a které z nich naše tělo umí strávit. Nejstarší zatím hraje s tatínkem šachy, a kdo zrovna není na tahu, čte nejmladšímu knížku o krtečkovi. Když přijdu, nejmladší už chce jít také spát. Sepíšu první verzi tohoto článku, podívám se na několik dílů Johna Olivera a jdu spát později, než bych měla.

Každý den je jiný. Někdy jedeme na setkání nebo na výlet, někdy přijde návštěva, někdy je tatínek v práci, někdy odjíždím já. Každý den děti zaujme něco jiného. Pokud vás zajímá, jak své dny prožívají jiné rodiny podporující přirozené učení, přečtěte si články od Sary, Rachel, Courtney, a hlavně Lucy (článek nebo video).

A jaký byl váš den?
Ráda si přečtu pár vět v komentářích, tady nebo na FB!