Otázky k večeři

Máme doma skleničku s otázkami. Při společných jídlech děti jednu vylosují, přečtou, a postupně na ni odpovídáme. Otázky nejsou znalostní, ale přemýšlecí, uvažovací. U každé se pozastavujeme, nahlas uvažujeme, jak se dá pojmout a co může znamenat. Pozastavujeme se i u každé odpovědi – když dítě odpoví, zajímáme se, jak to myslí, jak k nápadu došlo, jak se dívá na věci, které s otázkou souvisí, a společně téma dál rozvíjíme. Pořadí volíme od nejmladšího, je tak nejmenší pravděpodobnost, že děti budou ovlivněny tím, co uslyší. 

Odpovědi nehodnotíme ani neopravujeme, žádný názor není špatně. Často v úžasu zíráme, jak hluboce děti o věcech uvažují a jak neotřelé jejich nápady jsou. K tomu nám tato aktivita také slouží -  chceme naše děti lépe poznat, chceme se dozvědět, o čem přemýšlí a jaké věci řeší. Také je pro nás důležité, aby děti vnímaly, že na jejich názorech záleží. To, že tato aktivita rozvíjí představivost, rozhled a schopnost vyjadřování, je potom už jen příjemný bonus.

Původně jsem myslela, že díky věkovému rozdílu mezi členy rodiny nebude otázková sklenička pro všechny. Naopak! Odpovědi nejmladších dětí jsou jednak vítaným nadlehčením vážných témat, a jednak kouzelně odzbrojující. Na otázku „Co je nejlepší na tom, že žijeme tady?“ náš dvouapůlletý syn odpověděl: „Protože tady máme dům!“.

Otázky lze samozřejmě použít i jinde než u večeře, můžete si vytisknout druhou sadu, uložit ji třeba do uzavíratelného sáčku a brát s sebou na procházky, výlety, na delší cesty autem, nebo je využít v programu pro dětskou skupinu. TIP: připravte si hned druhou skleničku nebo druhý sáček na použité otázky. Jinak se všude povalují a ztrácí :-)

Stáhnout si je můžete zde.

Tento nápad jsem našla zde, odkud mám také většinu otázek.

Napadají vás další? Napište mi, přidám je!