Zimní slunovrat s dětmi

Jak slavíme návrat světla, prodlužování dnů, svátek naděje.

V dnešní době máme možnost vybrat si z velkého množství tradic. Můžeme se rozhodnout, co budeme slavit a jak. Zvyk, který se rozhodneme dodržovat, nám může pomoci budovat rituál, který pro nás bude něco znamenat, který budeme moci duchovně prožít.

Zjistili jsme, že pro nás je během adventní doby bližší povídat si o příchodu Slunovratu, než o příchodu Spasitele. Příběh o Jezulátku děti beztak nemine, protože je všude kolem. Doma jsme se rozhodli zaměřit se více na Slunovrat.


1) Těšíme se

Chystání se na hlavní události oslav je důležité pro jakýkoli svátek. Chvíle příprav se střádají jedna k druhé a vrcholný okamžik je pak silný (i) proto, že jsou v něm přítomny všechny předchozí chvíle. Ať už je tím okamžikem zapálení slunovratného ohně, společná večeře nebo setkání u stromečku.

Chceme, aby oslavy byly o společném prožitku, a ne lekcí historie. O tom, jak a proč se slavilo "dříve", si povídáme, hlavně když se děti ptají - můžete si do zásoby něco načíst třeba tady, tady nebo tady.

2) Zpíváme si

Zpívání je pro nás jeden z nejsilnějších způsobů, jak se přiblížit prožitku ze svátku. Jak vdechnout oslavám duši, bez které by byly jen soustavou úkonů zdobení, pečení, chystání.
Snažíme se hudbu pojímat jinak než "něco, co dělá muzikant, který je v tom dobrý", ale jako nástroj propojení, radosti a společného prožívání.

Koled je všude spousta, ale najít něco o Slunovratu (Kračúnu) dalo práci. Písně, které posloucháme a zpíváme před Slunovratem a během slavnostního ohně, najdete na slunovratném youtube playlistu. Komu vadí reklamy, může si písničky stáhnout třeba přes y2mate.com.

3) Slavíme advent jako svátek vděčnosti

Letos jsme si poprvé vyrobili adventní spirálu a moc se nám líbí. Protože Zimní slunovrat vnímáme také jako svátek naděje a světla v nás, vytvořili jsme si rodinný rituál. Každý večer po zapálení svíčky v adventní spirále si po kruhu posíláme nějaký předmět a jeden po druhém říkáme, za co jsme vděčni. Co děti řeknou, nehodnotíme, ani se nesnažíme z nich vydolovat něco podle našich představ. Své místo mají nejen velké věci, ale i maličkosti. Pouze se snažíme se udržet klid a soustředění (někdy marně).

Tyto chvíle nám pomáhají zvláště v těžké dny, kdy máme pocit, že se nedaří, že se pořád řeší spory a podobně. Zaměříme na chvíli pozornost jen na to pozitivní, což nám dodá sílu pokračovat a cítit naději. Přemýšlíme o rozšíření tohoto rituálu na celý rok.

4) Čteme si

Objevili jsme krásný příběh o Slunovratu v oblíbené knížce Čarovná zima ze série o Muminech od Tove Jansson. Čekání na návrat slunka je v něm o to silnější, že příběh se odehrává daleko na severu, kde Slunce v zimě vůbec nevychází (autorka je z Finska). Kniha pravděpodobně bude dostupná ve vaší nejbližší knihovně. Kdyby ne, kapitolu o velkém ohni a následném přivítání Slunce jsem nafotila a můžete si ji stáhnout zde.

  

6) Co chceme spálit - za co jsme vděčni - co si přejeme

Předem si každý připravíme složený papír, na který napíšeme, co bychom chtěli "spálit", čeho bychom se chtěli zbavit, co chceme nechat za sebou. Může to být třeba nějaký zlozvyk, kterého se snažíme zbavit. Dětem, které neumí psát, s jejich papírem pomáháme. Nehodnotíme, co se rozhodnou napsat, a v žádném případě nenavrhujeme, čeho by se měly zbavit podle nás. Můžeme jim říct, co přemýšlíme, že napíšeme my o nás samotných. Ale i pokud se tuto část děti rozhodnou pojmout trochu jinak, je to na nich. Jde o osobní prožitek, ne o splnění zadání.

Letos bychom rádi rozšířili aspekt vděčnosti tím, že na papír napíšeme, za co jsme vděčni, papíry vložíme do sklenice, kterou zakopeme na zahradě a vykopeme příští rok. Bude-li nálada, ráda bych s dětmi zrealizovala i "kartičky díků" pro každého člena rodiny, nebo hru Abeceda díků (podle vylosovaného písmene).

Třetí věc, směřující do budoucnosti, je přání. Každý si najdeme větvičku, případně ozdobíme, něco si přejeme, a hodíme ji do ohně.

Ve všech třech případech platí, že si můžeme vybrat, jestli budeme naše myšlenky sdílet s ostatními, nebo si je necháme pro sebe.

5) Koupeme se v potoku

Cestou k připravenému ohni se stavujeme u potoka. Kdo chce, tak se vykoupe. Dalo by se mluvit o tom, že ze sebe symbolicky smýváme minulý rok a vykročíme čistí do nového. Většinou ale býváme zaměstnaní tím, že nejmladší děti se nadšeně svléknou, namočí si prst u nohy a pak už je jim moc velká zima na to, aby se zase oblékli zpět.

7) Rozděláváme velký oheň

Několik dní dopředu chystáme oheň a pro každého jednu louči, kterými oheň potom postupně jeden po druhém zapálíme. Uvažujeme, že letos ozdobíme i tradiční poleno, a papírky s tím, čeho se chceme před znovuzrozením Slunce a Nového roku zbavit, přivážeme na ně. Když poleno nevyrobíme, hodíme papírky přímo do ohně.

Výroba louče
Na louči si nejprve najdeme klacky. Nejvhodnější materiál je čerstvé tvrdé dřevo z listnatých stromů (buk, dub, jasan, habr). Připravíme si velký hadr, co dobře nasáká (např. ze starého povlečení), rozpuštěný vosk (ze zbytků svíček ve starém kastrolu) a drát. Hadr natrháme na pruhy, několik jich omotáme okolo klacku, obtočíme drátem a utáhneme. Potom máčíme ve vosku - nejprve necháme louči ve vosku déle, aby hadr nasákl vosk i do spodních vrstev, potom vytáhneme, necháme ztuhnout a několikrát ještě opakujeme krátké namočení - nechání ztuhnout.

Když se oheň rozhořívá, připijeme si vodou nebo moštem a sníme několik nejhezčích kousků cukroví.
Pokud nemáte možnost rozdělat oheň, můžete si zapálit svíčku, nebo několik svíček na ozdobeném polenu.

 

8) Vyprávíme si a zpíváme

Co si řekneme k přípitku vybíráme nebo skládáme spolu s dětmi ze slovanských modliteb. Pravděpodobně použijeme některou z těchto (časem je dopíšu přeložené):

"Cold and dark, this time of year,
the earth lies dormant, awaiting the return
of the sun, and with it, life.
Far beneath the frozen surface,
a heartbeat waits,
until the moment is right,
to spring."

"The sun returns! The light returns!
The earth begins to warm once more!
The time of darkness has passed,
and a path of light begins the new day.
Welcome, welcome, the heat of the sun,
blessing us all with its rays."

"I am grateful for that which I have.
I am not sorrowful for that which I do not.
I have more than others, less than some,
but regardless, I am blessed with
what is mine."
"First, I am thankful for my health.
Second, I am thankful for my family.
Third, I am thankful for my warm home.
Fourth, I am thankful for the abundance in my life."

"See the gray skies overhead, preparing the way
for the bright sun soon to come.
See the gray skies overhead, preparing the way,
for the world to awake once more.
See the gray skies overhead, preparing the way
for the longest night of the year.
See the gray skies overhead, preparing the way
for the sun to finally return,
bringing with it light and warmth."

"The longest night has come once more,
the sun has set, and darkness fallen.
The trees are bare, the earth asleep,
and the skies are cold and black.
Yet tonight we rejoice, in this longest night,
embracing the darkness that enfolds us.
We welcome the night and all that it holds,
as the light of the stars shines down."

Čteme si staré slovanské mýty, které Slunovrat provázejí. Používáme tento text ze záznamu koncertu skupiny Ragojka: Slovanský rok v obřadech, mýtech a obyčejích

"Je zima. Celá krajina je pod příkrovem sněhu. Dny jsou pořád kratší a noci se prodlužují. Není divu. Protože slábne moc slunečního boha Dažboga a je den ode dne slabší a slabší. Než svět pohltí temnota, musíme zapálit oheň a zachytit do něj poslední sílu umírajícího boha. A dnes je nejdelší noc a nejkratší den. Než se svět ponoří do temnoty, zapálíme velký oheň. Budeme celou noc bdít. Spálíme posvátného Dažboga a budeme doufat, že ráno se narodí nový Božic. Tu noc, kdy umírá starý bůh, se totiž otevřou dveře Návu, podsvětí, a bude vládnout prastarý bůh Veles. A skrz tu bránu přijde na svět celá jeho kohorta: běsové, strigy, vampýři, vlkodlaci. Všude tam, kde bude hořet oheň a kde bude jeho světlo, tam budeme v bezpečí. Ale tam, kde je tma, tam dnes nechodíme. Připijme na umírajícího boha."

"Bděli jsme celou noc a teď, když je ještě tma, čekáme, jestli se opravdu rozední. Jestli se opravdu narodí malý Božic, malé slunéčko, a vystřídá umírajícího boha. A svítá. Nebezpečí pominulo a běsové se vrátili zpátky do Návu. Božic narodil sa. Zazpívejme malému Božicovi, aby rychle sílil, protože zatím je to jetě nově narozené malé sluníčko. A zatím ještě stále vládne rohatý bůh Veles."

Čtení střídáme se zpíváním písniček - Zapalme ohňa, Dažbog a Božic od skupiny Ragojka, Kračún od Toma Kočka a A keď vyjde slnko od Žiarislava. Spolu s písněmi od Hradišťanu je najdete pohromadě na slunovratném youtube playlistu.
Tyto písně zní krásně i jen za doprovodu bubnu. Když máme chuť, přidáme housle, kytaru, flétnu, chřestidla a tanec (vše amatérsky, ale s radostí), případně další písně.
Také si s kalendářem povídáme o uplynulém roku.

Zvažujeme, že zařadíme tradiční posypání se zrním jako přání hojnosti (oheň děláme ve zvířecí ohradě, takže slepice si semínka ráno vyzobou), nebo běsovské masky k ohni.

Časem bych ráda přidala točení s ohnivými pójemi, ale zatím je radši nevytahuju, protože by si je hned všichni chtěli zkusit.

9) Druhý den přivítáme východ Slunce
Pokud se nám bude chtít :-)


Z klasických Vánoc jsme si ponechali Štědrý den, bramborový salát, stromeček, i pár koled. Snažíme se, aby dárků nebylo příliš, aby Vánoce byly hlavně o tom, že jsme intenzivněji spolu. Obdarováváme se navzájem, Ježíšek u nás nechodí. Začínali jsme klasickým ježíškováním, ale nesedělo nám to a když jsme se přestali bát, že děti ochudíme o kouzlo, tak jsme tento zvyk opustili. Přijde nám, že kouzlo naopak zesílilo, a že už není vnější, ale přesunulo se mezi nás.

Časem bychom rádi Slunovrat a Štědrý den spojili - před ohněm se navečeřeli a po ohni se vraceli k rozbalování. Uvidíme.

Jak slavíte Slunovrat vy? Budu ráda, když napíšete do komentářů. Pěkný sváteční čas!