Co nosíme v batohu





V létě 2015 jsme měsíc putovali po rumunských horáchSnažili jsme se o co nejlehčí batohy, abychom unesli dostatečnou zásobu jídla, protože pohořími jsme s dětmi procházeli pomalu.

Spacáky, karimatky a stan

Vytvořili jsme ze dvou karimatek a karimatkového pruhu půdorys podle starého obdélníkového spacáku a na karimatky jsme z vnějšího boku našili zipy. Díky tomu šlo spacák na obou stranách připnout ke karimatkám a vyspali jsme se pod ním tři - jeden dospělý a dvě děti. Potom už stačilo s sebou sbalit ještě jeden tenký spacák a jednu karimatku pro druhého dospělého.




I když jsme vyrazili celkem čtyři - dva dospělí a dvě děti (tehdy 4 roky a 15 měsíců), vzali jsme s sebou jen stan pro dva a půl. Většinu nocí bylo teplo (strávili jsme tam srpen), a když pršelo, tak jsme často přespávali v horských salaších. Pokud přece jen přišel déšť, a žádná chatrč nablízku nestála, poskládali jsme se do stanu a do předsíňky všichni. Nespalo se nám úplně pohodlně, ale radši vydržíme několik málo nocí v lehkém nepohodlí, než abychom s sebou měsíc vláčeli velký těžký stan pro každý případ.


Teď jsou děti tři, a jsou větší (9, 5 a 3 roky), ale přidali jsme jen jeden spacák a karimatku navíc - nejstarší syn spí už taky venku. Stan bereme zatím pořád stejný, dáváme pozor na počasí a vyhledáváme přístřešky.

Potřeby pro miminko


Když byly prostřednímu synovi dva půl měsíce, vyrazili jsme na několik dní do Velké Fatry. V Rumunsku už mu bylo 15 měsíců, ale kromě většího oblečení nebyl ve vybavení pro něj takový rozdíl. Šátek vystřídalo ergonomické nosítko, uzavíratelná miska coby nočník na bezplenkovou metodu zůstala stejná a počet látkových plenek také (šest). Když byly všechny mokré po vyprání, zastavili jsme, rozdělali oheň a sušili. Na konci měsíce byly očouzené od ohně a trochu méně sály, ale pořád ještě to stačilo.



Vozíček

Putuje se nám příjemně i díky vozíčku (domácí výroba), na kterém je možné velkou část cesty vézt batohy a děti. Vozíček je zkonstruován z hliníkových trubek, aby byl lehký, a lze v případě obtížnějšího terénu složit a připnout gumicukem na batoh. Bereme ho s sebou na každý výlet, a stále nás překvapuje, že i když si vybereme celkem náročnou cestu např. lesem mezi skalami, většinou je možné na vozíku vézt minimálně jedno dítě. V tomto je naprosto nedocenitelný - když si děti mohou během putování odpočinout, kdykoli potřebují, výlety je daleko více baví, a to přináší pohodu celé rodině. Děti nemusí jít po svých, i když jsou unavené a nechce se jim, jen proto, že si to vymysleli rodiče. Pro nás dospělé je zase výhoda v tom, že během odpočinku dětí můžeme přidat do kroku a přiblížit se k cíli. 


prázdný vozíček, postavený stan a snídaně z kotlíku

plně naložený vozíček - batohy, batůžky a děti
Další věci


S většími dětmi nám věcí začíná přibývat. Každý chce mít svůj batůžek a s každým je potřeba před cestou smlouvat, abychom netahali několik knížek. Po několika dětských výletních průjmech většinou přibalujeme nočník.

nejčastěji vaříme ovesné vločky a houby

Osvědčily se nám jednoduché cestovní deníčky z několika přeložených papírů a vložené větvičky. K nim beru své staré akvarelové pastelky a štětce (na pastelky i na přírodní barvy z hlíny, trávy, nebo pampelišek). Jako nádobu na vodu nebo na přírodní barvu používáme víčko od "plastové skleničky", do které chytáme hmyz na pozorování. 



Bereme s sebou i síťku na chytání motýlů (které po prohlédnutí zase pouštíme, a ty vzácné nechytáme vůbec).


Nosíme s sebou vytištěnou miniverzi našich oblíbených Karpatských her a dětskou knížku na tvrdém papíře (obojí A6). A pokud se osvědčí, budeme s sebou brát i papírové vyprávěcí kostky nebo kartičky. 


Máte-li nějaké tipy na vybavení? Ráda si je přečtu!



Komentáře

  1. Děkuji za skvělý článek a moc by mě zajímalo to jídlo, prosím. Speciálně sbírám tipy na cestovní teplá jídla, které nepotřebují moc času na přípravu a suroviny jsou lehké/skladné.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Asi nejčastěji s sebou vozíme jemné vločky se sušeným mlékem (případně čerstvým, dkyž se dá na horách koupit) - mají tu výhodu, že se dají sníst studené, když není možnost rozdělat oheň (vařič nevozíme). Celkově jsme zvyklí se s jídlem na cestách uskromnit, vozíme v podstatě přílohy (těstoviny, rýži) a koření (sůl, skořici, papriku, sušenou zeleninu) + česnek a cibuli. Na celodenní uzobávání obyčejný chleba, případně namáčený do kořeněného osoleného oleje. Dobrou trvanlivost má i domácí kozí tvaroh. Na delší cesty přibalujeme fazole nebo pohanku, které využijeme na tábořišti, kde je dostatek vody i dřeva. A hodně sbíráme - hlavně ovoce a houby. Mimo ovocnou sezónu s sebou beru sušené ovoce.
      A vy? Taky sbíráme tipy!

      Smazat
  2. Váš článek mě nadchl, taky putováváme s vozíčkem a dvěma dětmi, a je to super. V Rumunsku jsme byli s mužem ještě bez dětí, mj. právě v Trascau, tak to je povzbuzení, že bychom mohli vyrazit i s nimi! Jen ještě zapracovat na odlehčení, taháme toho mnohem víc. I když třeba atlas hmyzu a květin jsme letos v létě velmi docenili... Jen by mě zajímalo - vozáček je na tlačení či lze i tahat za sebou?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ohledně vozíčku záleží na terénu. Po zpevněné cestě ho tlačíme před sebou, v náročnějším terénu (do kopce, přes kořeny nebo kameny) táhneme za sebou, a při hodně strmém stoupání se dá složit-sklopit a připnout na batoh.
      Šťastnou cestu! :)

      Smazat

Okomentovat

Pomohl vám tento článek?
Budu mít radost, když se to dozvím :)