Co nosíme v batohu

V létě 2015 jsme měsíc putovali po rumunských horách. Snažili jsme se o co nejlehčí batohy, abychom unesli dostatečnou zásobu jídla, protože pohořími jsme s dětmi procházeli pomalu.

Spacáky, karimatky a stan

Vytvořili jsme ze dvou karimatek a karimatkového pruhu půdorys podle starého obdélníkového spacáku a na karimatky jsme z vnějšího boku našili zipy. Díky tomu šlo spacák na obou stranách připnout ke karimatkám a vyspali jsme se pod ním tři - jeden dospělý a dvě děti. Potom už stačilo s sebou sbalit ještě jeden tenký spacák a jednu karimatku pro druhého dospělého.

I když jsme vyrazili celkem čtyři - dva dospělí a dvě děti (tehdy 4 roky a 15 měsíců), vzali jsme s sebou jen stan pro dva a půl. Většinu nocí bylo teplo (strávili jsme tam srpen), a když pršelo, tak jsme často přespávali v horských salaších. Pokud přece jen přišel déšť, a žádná chatrč nablízku nestála, poskládali jsme se do stanu a do předsíňky všichni. Nespalo se nám úplně pohodlně, ale radši vydržíme několik málo nocí v lehkém nepohodlí, než abychom s sebou měsíc vláčeli velký těžký stan pro každý případ.

Teď jsou děti tři, a jsou větší (9, 5 a 3 roky), ale přidali jsme jen jeden spacák a karimatku navíc - nejstarší syn spí už taky venku. Stan bereme zatím pořád stejný, dáváme pozor na počasí a vyhledáváme přístřešky.

Potřeby pro miminko

Když byly prostřednímu synovi dva půl měsíce, vyrazili jsme na několik dní do Velké Fatry. V Rumunsku už mu bylo 15 měsíců, ale kromě většího oblečení nebyl ve vybavení pro něj takový rozdíl. Šátek vystřídalo ergonomické nosítko, uzavíratelná miska coby nočník na bezplenkovou metodu zůstala stejná a počet látkových plenek také (šest). Když byly všechny mokré po vyprání, zastavili jsme, rozdělali oheň a sušili. Na konci měsíce byly očouzené od ohně a trochu méně sály, ale pořád ještě to stačilo.

Vozíček

Putuje se nám příjemně i díky vozíčku (domácí výroba), na kterém je možné velkou část cesty vézt batohy a děti. Vozíček je zkonstruován z hliníkových trubek, aby byl lehký, a lze v případě obtížnějšího terénu složit a připnout gumicukem na batoh. Bereme ho s sebou na každý výlet, a stále nás překvapuje, že i když si vybereme celkem náročnou cestu např. lesem mezi skalami, většinou je možné na vozíku vézt minimálně jedno dítě. V tomto je naprosto nedocenitelný - když si děti mohou během putování odpočinout, kdykoli potřebují, výlety je daleko více baví, a to přináší pohodu celé rodině. Děti nemusí jít po svých, i když jsou unavené a nechce se jim, jen proto, že si to vymysleli rodiče. Pro nás dospělé je zase výhoda v tom, že během odpočinku dětí můžeme přidat do kroku a přiblížit se k cíli. 

prázdný vozíček, postavený stan a snídaně z kotlíku

plně naložený vozíček - batohy, batůžky a děti

Další věci

S většími dětmi nám věcí začíná přibývat. Každý chce mít svůj batůžek a s každým je potřeba před cestou smlouvat, abychom netahali několik knížek. Po několika dětských výletních průjmech většinou přibalujeme nočník.

nejčastěji vaříme ovesné vločky a houby

Osvědčily se nám jednoduché cestovní deníčky z několika přeložených papírů a vložené větvičky. K nim beru své staré akvarelové pastelky a štětce (na pastelky i na přírodní barvy z hlíny, trávy, nebo pampelišek). Jako nádobu na vodu nebo na přírodní barvu používáme víčko od "plastové skleničky", do které chytáme hmyz na pozorování. 

Bereme s sebou i síťku na chytání motýlů (které po prohlédnutí zase pouštíme, a ty vzácné nechytáme vůbec).

Nosíme s sebou vytištěnou miniverzi našich oblíbených Karpatských her a dětskou knížku na tvrdém papíře (obojí A6). A pokud se osvědčí, budeme s sebou brát i papírové vyprávěcí kostky nebo kartičky. 

Máte-li nějaké tipy na vybavení? Ráda si je přečtu!