25 důvodů, proč se naše děti učí doma





Naše děti se vzdělávají "doma". 

Co to znamená? 
Že nedochází každý den do školy a učí se jinak a jinde.

Co to neznamená? 
Že se učí pouze doma a že jsou izolované od společnosti. 
Jezdí na setkání, na kroužky, výlety a další nejrůznější akce stejně jako dospělí.

Nemyslím si, že všechny školy jsou špatné. Mám velký obdiv k učitelkám a učitelům, kteří se v klasických školách snaží o progresivnější výuku a citlivější přístup k dětem.  

Nemyslím si, že rodiče, kteří dávají své děti do klasických škol, jsou špatní. Uvědomuji si, že máme štěstí (privilegium), že si můžeme zvolit domácí vzdělávání, i když to pro nás také znamená uskromnit se.

K individuálnímu vzdělávání našich dětí nás dovedly negativní zkušenosti se systémem klasického školství - naše vlastní, našich přátel, a dětí našich přátel.

Tento příspěvek je pro rodiče, kteří zvažují domácí vzdělávání svých dětí, a pro lidi, které zajímá, proč se tak někteří rodiče rozhodli.





1. Děti jsou nadšené do učení. Nechci, aby jim toto nadšení vzal pocit povinnosti.

Děti s nadšením vše zkoumají, objevují svět a učí se samy - jak můžeme vidět hlavně u těch malých. V klasické škole se učit musí a často získávají k učení odpor. Už to pro ně není zábavná součást života, už je to otravná povinnost, která od života zdržuje.
Chci, aby si děti zachovaly radost z objevování a dozvídání se nových věcí. K učení je nenutíme, snažíme se je podporovat v učení přirozeném.

2. Děti se učí, protože je to baví, ne proto, aby dostaly jedničku

Děti se přirozeně učí, protože samy chtějí, protože je to baví, protože jim to něco dává - z vnitřní motivace. V klasické škole se brzy začnou učit proto, aby dostaly dobrou známku - z vnější motivace. 
Ať už je to jednička od učitele nebo pochvala od rodičů, tyto odměny odvádí pozornost od skutečného smyslu učení. Děti hrají hru, kde kde je potřeba splnit všechny zadané úkoly, aby dostali někým určenou odměnu (nebo nedostaly trest). Jde o jednoduchou manipulaci.

"Díky odměnám se učí myslet stylem 'něco za něco' nebo 'Co z toho budu mít?' Činnost, která by měla být sama o sobě důležitá, se stává pouhým prostředkem pro získání čehosi důležitějšího – odměny." - P. a T. Kopřivovi

Chválení a odměňování má i další úskalí.

Učení by ale mělo být pro děti. Mělo by jim dávat smysl. My dospělí si také vybíráme knihy a články, které nás zajímají, které nám k něčemu jsou. Nechci, aby se děti učily na test, kvůli vysvědčení nebo pro pochvalu. Chci, aby se dál učily z vlastního popudu, protože je něco zajímá, protože to samy potřebují.

"Motivují lidi odměny?"
"Zcela určitě. Motivují je získávat odměny." - Alfie Kohn

3. Děti mají možnost zajímat se, o co chtějí, ve chvíli, kdy na to mají chuť

Když je potřeba něco udělat, např. uvařit, ale my nemáme na vaření chuť, jde nám to ztěžka a neefektivně. Když se máme prokousat textem, který nás nezajímá, údaje se nám vstřebávají špatně. A naopak: když se nám vařit chce, jde to samo a efektivní jsme; když nás něco zajímá, informace do nás plynou samy. 

Děti se přirozeně zajímají o svět kolem sebe. I o čtení, psaní a počítání. Chtějí to umět, protože lidé kolem nich tyto dovednosti používají a ony nohou názorně pochopit, k čemu se hodí. Všímáme si chvílí, kdy děti nějaké téma chytne a podporujeme je v rozvoji. 
Dítě je nadšené, když může něco zajímavého dělat, vidět, tvořit, dozvídat se. Když ho to baví, učí se efektivněji.

"Dítě s námi od malička tráví čas, učíme ho všechno. Jíst, čůrat, mluvit, (...) stavět kostky, odpovídáme na otázky a tak dále. Myslíte, že by dítě přerušilo svůj vývoj, kdyby nešlo v 6 letech do školy? Ale nikoliv, začalo by se vás ptát na písmenka a čísla samo. Takže pak místo čůrání řešíte, jak roste kytka a jak se píše psací Q a počítáte příklady v obchodě při nákupu. Prostě pokračujete v tom, co jste dělali dříve." - Stanislava Kratochvílová

4. Děti mají možnost využít naplno chvíle zájmu

Když se člověk zabere do soustředěné činnosti, často v ní vydrží tak dlouho, dokud mu ta činnost něco přináší. Pokud dítě nadchne počítání a může se mu věnovat, dokud ho baví, hodně se naučí. Je škoda, když nevyužije potenciál chvíle a je vyrušeno ze soustředění, protože "by zrovna mělo" podle plánu psát. Když dítě chytne čtení a celý týden od rána do večera si čte, je to pro něj přínosnější, než když měsíc povinně čte několik stránek denně. Když ho to baví, učí se efektivněji.

5. Děti se můžou pohybovat, jak potřebují

Děti jsou v šesti letech usazeny do lavic, aby se začaly učit číst, psát a počítat. Není to pro ně přirozené, naopak - ke zdravému neuromotorickému vývoji potřebují mít různorodé pohybové vyžití. 

Aby se děti mohly naučit chodit, potřebují být vývojově připravené. Aby se děti mohly naučit číst zrovna tak. Některé jsou připravené ve čtyřech letech, jiné v devíti. Taková připravenost zahrnuje vyvinuté komplexní neurologické dráhy a vyspělé uvědomování si schopností a možností pohybu vlastního těla (propriocepce). Je výsledkem vývoje mozku, ke kterému jsou nezbytné zážitky plné bohatých smyslových podnětů a pohybu.

Patří tam hrubá motorika jako běhání, lezení, skákání, plavání; patří tam jemná motorika jako stavění z kostek, stříhání nůžkami, navlékání korálků; a patří tam zážitky stimulující levou mozkovou hemisféru jako zpívání, mazlení se s rodiči, smyslová hra s pískem nebo vodou.

Všechny tyto činnosti přispívají k vytváření nových neurologických drah v mozku. Také vytvářejí zásobu přímých zážitků a zkušeností, které dětem pomáhají s vizualizací abstraktních pojmů, což je nezbytný předpoklad pro čtení s porozuměním.



6. Děti můžou jít ven, kdykoli chtějí

Nemusí sedět vevnitř, když je zrovna slunce nebo sníh. Venku čeká inspirativní a interaktivní prostředí pro učení všeho možného. Intenzivnější smyslové podněty přispívají ke
zdravému vývoji mozku a  díky nim si děti také lépe pamatují, co se naučí. Venku se dá učit i s klasickou třídou. Web Učíme se venku nabízí spoustu lákavých nápadů!

7. Děti zapojují všechny smysly a mohou se projevovat

Pokud se děti mohou přirozeně projevovat - pohybem, zpěvem, komunikací s ostatními, interakcí s okolím - učení probíhá efektivněji. Dítě nespotřebovává energii na snahu tyto impulsy potlačit a přizpůsobit se. Zároveň zážitky, při kterých děti zapojí více smyslů nebo celé tělo, se lépe otisknou do paměti.

8. Děti si svobodně hrají

Svobodná hra je důležitý způsob učení. Obyčejná situace jako "skupina dětí jde na lov dinosaurů", může zároveň rozvíjet představivost, strategické myšlení, fyzickou zdatnost, schopnost řešit problémy a sociální dovednosti - vyjednávání, spolupráci, schopnost domluvit se a empatii. Každý může do kolektivu něco přinést a děti se tak inspirují a učí od sebe navzájem. Tak vypadá skutečná socializace. Zároveň může hra působit terapeuticky, děti si formou hry často zpracovávají nějaký silný zážitek, třeba návštěvu zubařky.

9. Děti neztrácejí spoustu času

·  psaním testů (víme, jak na tom jsou),
· opakováním něčeho, co dávno pochopily (v čem jsou "napřed"),
·  snahou o ovládnutí něčeho, k čemu dozrají až za půl roku,
 a mají možnost soustředit se a na oblast, která je zrovna zajímá a v té oblasti se rozvíjet.

1
0. Chceme děti podporovat ve spolupráci

Děti jsou přirozeně sociální. Můžeme v nich podporovat empatii, cit pro spolupráci a schopnost se dohodnout. Systém známkování ale vývoj těchto sociálních kompetencí narušuje. Každý pracuje sám, pomoc druhému je podvádění. Děti jsou veřejně srovnávány a tím štvány proti sobě, vystavovány posměchu, který má špatný vliv jak na nejlepší („šprt!“), tak na nejhorší.

Schopnosti spolupráce, empatie a pomoci ostatním považuji za klíčové a snažíme se ji podporovat a rozvíjet.


11. Nepracujeme s hanbou a nadřazeností 

„Lukáši, pospěš, jsi poslední. Šup, ostatní už to mají!“ 
„Podívejte se všichni, jak to má Anička pěkné! Vezměte si z ní příklad.“

Srovnávání dětí, zvlášť veřejné, má několik negativních důsledků. Vytváří v dětech pocit, že jejich hodnota se odvíjí od toho, jak uspěly v daném úkolu v porovnání s ostatními. Vytváří v dětech strach ze selhání, strach z "vyhlášení" před třídou, strach z posměchu. Dává dětem důvod závidět těm úspěšnějším a povyšovat se nad těmi méně úspěšnými; štve děti proti sobě a vytváří tak základ pro šikanu.

Úzkost a strach působí jako stresové faktory, které v našem mozku brání učení. Nejlépe se dítě učí, pokud je v pohodě, když pociťuje radost. Toho, aby děti měly dobré výsledky, nedosáhneme, pokud se budou cítit špatně. Když se budou cítit dobře, půjde jim to lépe.

12. Nelíbí se nám přístup některých učitelů

Setkali jsme se s učiteli, kteří byli arogantní, povýšení, necitliví, kteří účinněji než s čímkoli jiným pracovali s trapasem jako formou výhružky a trestu, kteří zneužívali svou moc vyplývající z pozice umělé autority. Takový učitel má na vnímání, vývoj a sebevědomí dítěte velmi špatný vliv, často i dlouhodobě. Nechceme nutit dítě poslechnout tam, kde my bychom se ohradili a ani nechceme, aby naše dítě bylo mezi mlýnskými kameny a doplácelo na spory rodičů s učiteli. Rodič má v tomto dost svázané ruce. 
Ano, je to o lidech. Ale nemělo by být. Ne v takové míře. 

Myslím si, že učitel má být dítěti průvodcem a partnerem. Chceme pro naše děti respektující a partnerský přístup, myslíme si, že by škola měla spolupracovat s rodiči.

13. Děti se neučí pro život, ale rovnou životem

Nechci, aby děti ztrácely drahocenné okamžiky svého dětství učením se pro rodiče, učitele, zítřek, budoucí uplatnění na pracovním trhu. Dítě žije i teď. A učí se u všeho, co dělá.

Spoustu věcí se nejlépe naučíme rovnou praxí. Když vidíme jejich využití v životě, dává nám smysl se je učit. Takové učení bývá zábavnější a tím pádem i efektivnější, než frontální výuka. 
Přírodověda se dá učit vybarvováním jednotlivých částí rostliny, a nebo sázením stromů. Můžeme počítat stereotypní sloupce příkladů, a nebo počítat, kolik peněz potřebujeme na nákup a kolik cibulí se vejde do řádku. Můžeme opisovat slova v písance, nebo můžeme psát dopisy přátelům. Můžeme předčítat zadané úryvky z čítanky, nebo hltat knížky o tématech, které nás zajímají.

Snažíme se, aby děti viděly, jak různé informace a dovednosti využijí v životě. Aby měly důvody učit se přímo před sebou. Aby vnímaly věci v kontextu a návaznostech.
Ideál je co nejvíce "jen žít" - a nechat učení probíhat nerušeně na pozadí.

14. Propojujeme předměty

V životě většinou kombinujeme používání znalostí a dovedností z několika předmětů najednou. Snažíme se, aby tento přístup zrcadlilo i naše domácí vzdělávání.

Když jedeme v létě na výlet, povídáme si o zemích, kterými projíždíme, o jejich dějinách, kultuře nebo jazycích. Počítáme ceny lístků na vlak (a slevy), řešíme vzdálenosti, rychlost vlaku, čtení v mapě, orientaci v terénu, jedlé a nejedlé houby a rostliny, pozorujeme živočichy, souhvězdí, povídáme si, jak co v přírodě funguje a proč je důležitá ochrana životního prostředí. Stavíme stan, vaříme na ohni, opravujeme batoh nebo kola. Píšeme pohledy z cest. Vyprávíme si příběhy, zpíváme si, fotíme a malujeme...

Když jsou informace zasazené do souvislostí, jsou snáze pochopitelné, dávají nám větší smysl a spíše si je zapamatujeme.




15. Děti tráví více času s různě starými lidmi

Věkově smíšená skupina nabízí dětem mnoho příležitostí k přirozenému učení. Starší děti fungují pro mladší jako vzory a průvodci, od kterých je možné se leccos naučit, u nich samotných se zase kontaktem s mladšími rozvíjí empatie, trpělivost nebo schopnost pečování.

Dítě také tráví více času s větším počtem dospělých, které může pozorovat při každodenních činnostech a přirozeně se učit nápodobou.

16. Více se zaměřujeme na některé oblasti

Pro život v naší společnosti je důležitá řada znalostí a dovedností, které školní osnovy nezahrnují.

Oproti klasickému kurikulu se více zaměřujeme na vztahy, emocionální výchovu a sociální kompetence; dostatek pohybu, zdravovědu a první pomoc; občanskou výchovu - fungování světa, privilegia, lidská práva; udržitelnou spotřebu a péči o životní prostředí.

Z různých rodinných životních stylů vyplývají různé příležitosti k učení specifických dovedností. Někde se děti mají větší možnost podílet na pěstování a péči o zvířata, někde na výrobě a opravě věcí nebo práci s nástroji; jinde mohou zblízka poznat svět divadla a hudby, nebo kulturu jiných zemí, pokud rodina hodně cestuje.


17. Chceme podporovat kreativní myšlení

V klasické škole se často nevybočuje ze schématu "otázka - jedna správná odpověď". 
Je ale spousta úkolů, které děti mohou vyřešit po svém, navázat na nápady, které přitom dostanou, a pokračovat vlastními projekty. Některé problémy kreativní přístup přímo vyžadují.

Snažíme se podporovat samostatnou tvořivost a nápaditost dětí vytvářením podnětných prostředí, kde mohou zkoumat, jak věci fungují. Odpovídáme na otázky, ale zbytečně neradíme, když se děti na něco snaží samy přijít. Podporujeme je například ve vymýšlení a konstrukci jednoduchých "vynálezů", a necháváme je, ať si své teorie ověří, pokud to neohrožuje jejich bezpečnost. 

Pro děti je mimořádně cenné, když mohou samy objevit fakta o našem světě, jeho zákonitosti a pravidla. Podstatný je také pocit smyslupnosti a zadostiučinění, když přijdou na kloub nějakému problému, nebo když sestrojí něco, co funguje (i když jde jen o lano přivázané ke stromu). Posilují si tím myšlenkové vzorce "já mohu objevit neznámé" a hlavně "já to mohu vyřešit", které jsou v životě užitečnější než databáze správných odpovědí, a jsou důležité pro sebedůvěru dětí.
Snažíme se jim nedávat ryby, ale učit je rybařit (fuj, to je ale klišé!).


18. Chceme podporovat kritické myšlení

Nechci, aby děti přijaly za své postoje "musím poslouchat a plnit úkoly, i když mi to nedává smysl" nebo "pro získání dobré známky je potřeba přijít na to, co učitel očekává".
 

Snažíme se rozvíjet v dětech kritické myšlení a snažíme se, aby nepřijímaly automaticky za své názory ostatních (včetně nás samotných). Diskutujeme s dětmi o tématech, která je zajímají. Snažíme se jim nepředkládat hotové pravdy, a rozlišujeme, kdy jde o fakta a kdy jde o názor. Často se dětí ptám na jejich názor, i když jde o složitou tematiku.

19. Dětem se individuálně věnujeme


Pozorujeme, co je zajímá, vnímáme jejich postřehy a potřeby a reagujeme na ně. Vytváříme podnětná prostředí, navštěvujeme akce sledující jejich zájmy, vyhledáváme společně informace, povídáme si.  Dítě pro sebe nemá jednu třicetinu dospělého, ale snažíme se, aby mělo naši plnou pozornost. Neřídíme se podle univerzálního plánu, ale podle plánu, který je dětem šitý - a neustále přešívaný - na míru. Zvláště to platí u nadaných nebo handicapovaných dětí.

20. Chceme, aby děti aktivně přistupovaly ke svému vzdělávání

Děti se samy od sebe zajímají o spoustu věcí, zjišťují si informace a zkoušejí různé činnosti. Snažíme se, aby s naší oporou mohly řídit vlastní vzdělávání, učily se rozpoznat, čemu se chtějí věnovat a co je pro ně zrovna prioritou, a aby v těchto rozhodnutích získávaly zodpovědnost a sebedůvěru. Nechceme, aby pouze pasivně čekaly na naservírovanou látku k nabiflování. Podporujeme jejich iniciativu.

Škola sebedůvěru ničí, dětem je předkládáno učivo, které by podle rozhodnutí několika dospělých mělo dítě znát a pokud je nezná, je považováno za špatného žáka. Dítě už potom neví, co by jej mohlo opravdu zajímat, dostává podvědomě informaci, že není schopno samo vědět, co je pro něj nejlepší a že je potřeba, aby mu někdo neustále pomáhal a ukazoval, co se má učit, jak se to učit a v kterou dobu se to učit.“ - Šárka Winter

"Děti se učí dělat rozhodnutí tím, že dělají rozhodnutí, ne tím, že poslouchají příkazy." - Alfie Kohn

21. Chceme, aby se děti soustředily na rozpoznávání svých zájmů a cílů

Spousta dospělých, kteří prochází vzdělávacím systémem, si teprve na vysoké škole uvědomí, čemu by se v životě chtěli věnovat. Procházení vzdělávacím systémem může být natolik náročné, že člověk investuje všechnu svou energii do plnění zadaných úkolů, a vlastní zájmy se raději naučí ignorovat, protože na ně není kdy.

Chci, aby děti měly dostatek času přemýšlet nad různými směry, kterými by se jejich život mohl ubírat, a aby si mohly různé možnosti vyzkoušet. Chci, aby jim zůstala silná vnitřní motivace a chuť zajímat se o různé věci. Snažíme se vytvářet prostředí, kde tyto zájmy mohou následovat a zjistit, zda to či ono je opravdu pro ně.

22. Chceme umožnit dětem zaměřit se především na to, čemu se chtějí věnovat


Nucením všech dětí projít stejné standardní školní osnovy snižujeme jejich možnosti zaměřit se na to, v čem vynikají, nebo na oblast, ve které by se chtěly specializovat.
Netlačíme na děti, aby všechny četly stejné knihy, aby všechny navštěvovaly stejné akce nebo aby se všechny účastnily všech nabízených činností. Chceme děti podporovat v oborech, kterými se rozhodnou se zabývat.



23. Chceme, aby děti vnímaly zodpovědnost za svůj život a měly chuť ho aktivně ovlivňovat

Je spousta věcí, se kterými nic nenaděláme, a je snadné sklouznout do pasivního nadávání na stát, firmu, lékaře, učitele nebo rodiče. Spoustu věcí ale ovlivnit můžeme - místo, kde žijeme, politiku, své zdraví, svou spotřebu, to, jak jednáme s ostatními lidmi nebo to, jak se sebou necháme jednat my sami.

Nechceme, aby děti přijaly postoj "odkroutím si tolik a tolik hodin ve škole - později v práci - a pak půjdu žít". Chceme, aby našly, co je baví, dělaly, co je baví, žily, co je baví. 


Snažíme se nechávat děti co nejvíce rozhodovat samy o sobě a posilovat v nich vědomí, že ony samy nejlépe ví, co je pro ně nejlepší. Snažíme se, aby děti měly možnost se zapojovat do chodu domácnosti a spolurozhodovaly o záležitostech, které se jich týkají, např. rodinné výlety nebo rozvržení zahrady. Když se s dětmi bavíme o problémech světa, vždy si ukazujeme, co můžeme pro tu konkrétní věc udělat my jako jednotlivci. Chceme v dětech podporovat naději a optimismus.


24. Respektujeme tělesné potřeby našich dětí

Děti mohou přirozeně střídat chvíle, kdy jsou aktivní s chvílemi odpočinku podle vlastní potřeby. Mohou spát, kolik jejich tělo vyžaduje. Mohou se najíst a napít, kdykoli potřebují a nemusí veřejně oznamovat, že potřebují jít na záchod. Mohou si oblékat, co chtějí.
Chci v dětech posilovat vědomí, že o svém těle si rozhodují ony samy.

25. Rodina pohromadě

Životní styl, který nám vyhovuje, zahrnuje každodenní život spolu s dětmi. Přizpůsobili jsme naše fungování tak, aby shánění obživy nestavělo děti do role překážky a abychom mohli být s nimi. Chceme strávit co nejvíce času spolu v době, kdy děti o společné zážitky stojí a jsou pro ně cenné.




____________________________________________________________
česky
rozhovor s Naomi Aldort nejen o unschoolingu

kniha Respektovat a být respektován 
(Pavel Kopřiva; Jana Nováčková; Dobromila Nevolová; Tatjana Kopřivová)
kniha Koncept Kontinua (Jean Liedloff)
kniha Vychováváme děti a rosteme s nimi (Naomi Aldort)

film Summerhill (s nadsázkou :-) )
dokument o svobodných školách Sudbury valley (lze nastavit české titulky)

anglicky

Logan LaPlante - Hackschooling makes me happy

blog Hapiness is here
Lulastic and the hippyshake - blog a youtube kanál
blog Racheous


Komentáře

Okomentovat

Pomohl vám tento článek?
Budu mít radost, když se to dozvím :)